O táboře

Tento tábor je v současné době pořádán pod hlavičkou Domu dětí a mládeže Beroun. Jedná se o nevýdělečnou aktivitu skupiny dobrovolníků. Naším cílem je učit děti životu v přírodě, vytvářet mezi nimi přátelství a připravovat jim zážitky, na které budou snad jednou rády vzpomínat. Někteří z nás tak splácejí dluh těm, kteří podobné tábory připravovali pro nás. Všichni to však děláme z čiré radosti a proto, že nás to baví.

 

Místo:

Tábořiště, které využíváme, patří Sokolu Komárov, který nám ho každoročně pronajímá. Komárovští Sokoli, díky za laskavost a skvělou spolupráci!

Tábor se nachází poblíž vsi jménem Lhota pod Radčem, která leží zhruba 7 km od Zbiroha směrem na Radnice. Obklopuje ho překrásná, a přesto turisty ne příliš vyhledávaná krajina Rokycanska. Táborem protéká potok Koželužka, který se po pár kilometrech vlévá do Zbirožského potoka. Severním směrem od Koželužky se rozprostírají hluboké lesy oplývající bohatstvím zvěře a lesních plodů. Poblíž jsou také dvě vodní nádrže, kterých je možno v teplých dnech využít ke koupání. V dosahu celodenního pochodu se pak nalézá blíže neurčené množství hradů (převážně ve stavu zřícenin) a jiných pamětihodností, které samy o sobě stojí za zhlédnutí. Nás však k jejich návštěvám pudí zejména pocit zodpovědnosti za vykonání krajně důležitých úkolů.

 

Táborový život aneb jak to u nás chodí:

Bydlíme ve stanech s podsadou a k dispozici máme jen 2 pevné  budovy. První je velitelský srub, kam nemá řadový člen posádky přístup. Druhá budova má značnou výhodu. Je v ní krb. Tato slouží naopak posádce za přístřeší, leje-li. Dále pak marodům či coby sušárna prádla a bot. V posledních letech též slouží jako zasedací místnost rady moudrých.

 

Tábor ještě nepodlehl elektrifikaci, a proto je možno u nás zakusit lákavou příchuť značně primitivního života. Rozpínavosti okolní civilizace lze však jen těžko čelit, a tak vykonáváme každodenní potřebu do suchých záchodů (pravidelně vyvážených), a ne do roští v okolí. Nepijeme vodu z potoka, ale dovážíme si pitnou vodu v barelech ze Lhoteckého hydrantu. Potravu zásadně nelovíme a převážně ani nesbíráme, ale poctivě ji kupujeme ve vsi a v okolí. Většinu zásob si přivezeme s sebou. K dopravě všech důležitých surovin využíváme automobil, což je jedním z našich největších prohřešků proti zásadám života čistokrevného primitiva. Tento ústupek činíme proto, že nám koně pod kapotou šetří spoustu sil a času na vymýšlení a realizaci idejí, které nás k vytouženému statutu primitivů zpětně mílovými kroky přibližují. 

 

Očista našich tělesných schránek se odbývá ve sprchách tvořených černě natřenými sudy, do kterých se pumpuje voda z potůčku. Za nepříznivého počasí je voda běžně ohřívána pomocí vysokovýkonového průtokového ohřívače na ruční pohon a je k dispozici všem, dívkám a malým dětem přednostně. K tělesné očistě je taktéž hojně využíván potok. Dbáme však na to, aby se posádka alespoň několikrát během pobytu umyla v teplé vodě.

 

Vaření potravy se odbývá v kuchyni na dvojích kamnech, ve kterých se topí dřevem. Dřevo je připravené již před táborem a posádka se tímto úkolem tedy nemusí příliš zdržovat. Pravidlem jsou dvě teplá jídla denně. Je-li z výjimečných organizačních důvodů třeba toto pravidlo porušit a večeři odbýt studenou stravou, je nutno počítat se závažnými nervovými problémy kuchaře Masánka, který velmi těžce nese takovýto hazard se svou prestiží. Nezbývá nám pak nic jiného než dovolit mu, aby na druhý den mohl servírovat večeři o 5 chodech včetně želví polévky. Konzumace stravy se odehrává v jídelně tvořené dřevěnými stoly a lavicemi v útrobách vojenského stanu. Po členech posádky je vyžadováno pouze to, aby vlastnili svůj ešus, do kterého jim bude strava servírována. Po posádce je pak vyžadována jistá spoluúčast především při likvidaci následků v podobě špinavého nádobí.

 

Lékařská péče je zajištěna v první řadě táborovým zdravotníkem Koubasem, který je diplomovanou zdravotní sestrou. Ten si hravě poradí s lehčími zraněními či běžnými chorobami. Jakmile se však objeví něco vážnějšího, je nám k dispozici místní lékař, který má ordinaci přímo ve Lhotě pod Radčem. V dosahu je také nemocnice v Rokycanech, popřípadě v Hořovicích. Služeb těchto institucí však díky bohu nemusíme využívat nijak často.

 

Organizační struktura

Posádka čítá v ideálním případě 42 chlapců a dívek ve věku 9 – 16 let, tedy nejdříve po ukončení 3. třídy a nejpozději po ukončení 9 třídy. Posádka je rozdělena do 3 oddílů. O každý oddíl se starají 2 oddíloví vedoucí starší 18 let. (Ve skutečnosti už jsme téměř všichni starší 30 let! – to to letí!)

Jednotlivé oddíly jsou sestaveny tak, aby byly pokud možno stejně silné a mohly spolu  soutěžit. V jednom oddíle jsou tedy chlapci i dívky od nejmladších po nejstarší. Naším cílem je maximálně podporovat spolupráci jednotlivých členů oddílů.

U každého oddílu slouží dva kadeti. Kadetem se může stát zkušený člen táborové posádky, který překročí věk 15 let a má za sebou nejméně první rok střední školy. Nesmí mu však zároveň být více než 18 let. Kadeti jsou každým rokem voleni všemi oddíláky, felčarem, mágem a samotným králem. Kadet musí být minimálně jeden, maximálně 2 na každý oddíl. Kadeti fungují stále ještě coby členové táborové posádky, ale mají volnější režim. Automaticky předsedají radě moudrých. Některé úkoly plní s oddíly, splnění jiných je vyhrazeno jen jim. Úkolem kadetů je být k ruce oddílákovi a starat se o běžné organizační záležitosti - svolávání oddílů, vyzvedávání svačiny, pomoc dětem s úklidem, praním, vedení služby v kuchyni apod. Institut kadeta jsme ustanovili proto, abychom umožnili schopným jedincům prodloužit si táborovou kariéru o jeden až dva roky. V neposlední řadě má toto opatření významný motivační efekt. Slibujeme si od nich vytvoření základny potenciálních uchazečů o různé pozice ve vedení posádky, kteří mohou postupně nahrazovat službou a věkem sešlé kolegy. Stejně tak to v minulosti učinili mnozí z nás. Vzhledem k tomu, že pro kadeta není tábor jen hrou, ale mnohdy také těžkou službou, platí za pobyt nižší cenu. 

 

Dalšími pozicemi velitelství posádky jsou tyto:

·        Zdravotník, který má za úkol pečovat o zdraví členů posádky, dohlížet na užívání léků, na čistotu ve stanech apod.

·        Kuchař a jeho pravá a levá ruka. Mistři chutí a vůní.

·        Zásobovač a topič, v jedné osobě.

·        Táborový mág, grafik a programový mozek.

·        Královna - hospodářka, která nespustí oko z rozpočtu.

·        Král - hlavní vedoucí, který má za úkol udržet to celé v chodu.

 

Dohromady je nás tedy 14, nepočítaje v to kadety. Dere-li se váženému čtenáři na mysl otázka, zda to není příliš mnoho, odpověď zní: „Nikoli.“ V tomto počtu si můžeme dovolit připravovat i organizačně velmi náročný program, aniž by o děti nebylo nepřetržitě postaráno. Vzhledem k tomu, že všichni na tábor jezdíme bez nároku na výplatu, můžeme si tento luxus dovolit.